| Informace | |
|---|---|
| Rok Děje | 1. Ročník |
| Postavy | Alistar Analýza Evžénie Irenka Olivka Uršula Poměnka Asra K. Irentsi Bělix Branco Brzokvítek Dex (Konval) Inka Jeroným Kopýtko Krysař Sal |
Bylo studené brzké dopoledne, když se Krčma u Nahnuté Vrby začala plnit. Jakmile se u každého stolu vyskytl aspoň jeden dobrodruh, usoudil Zlatan, že víc lidí výprava ani krčma nepojme, a začal svůj projev. Cíl zněl: získat tajemný Obelisk daleko na severu Pustiny! Co takový Obelisk dělá a odkud pochází, to nikdo netušil – a nikdo se příliš neptal.
První den bylo zapotřebí vystoupat přes hory a nalézt chráněný tábor. Zlatanovi patrně po pořízení zbraní pro výpravu už na pořádnou mapu nezbyly peníze, tudíž se průvodci museli spokojit s pokyny jako: „na rozcestí následuj svou pravici“ nebo „za domečkem šotka jdi na sever“. Brzy se také na cestě začala objevovat různá neznámá stvoření. U cesty měli hnízdo tvorové, kteří byli následně pojmenováni jako Tedřevy. Proti značné přesile neměli šanci a naši hrdinové je řádně obrali o maso i o jakékoli cetky, jež se v hnízdě nacházely. Poté, co výprava setřásla záhadného pronásledovatele, odpověděla na otázky Posměšníka na mostě a pobila pasoucí se zvěř, konečně dorazila do cíle.
Zde na ně již čekal Habřík s Brutem. Brut byl vyslancem řádu Modra, s nímž Zlatan uzavřel dohodu o výpomoci. Díky artefaktu, k němuž měl návod, dokázal ochránit tábor před vlivy okolní Pustiny, a tak mohla výstavba stanů i shánění zásob započít.
První dny se nesly ve znamení společného úsilí a dobré morálky. Zlatan velel především lovu trofejí, Habřík, Sal a Inka se zapáleně věnovali studiu místních bylinek, obzvláště jejich přínosům pro alchymii. Aram se snažil zaznamenat cokoli neobvyklého ve své kronice. Drogo, Alistar a Dex sháněli dřevo a obecně všechno, jen aby se tábor pod rukama učenců nezhroutil. Před zhroucením chránili i Asra s Jeronýmem, kteří se snažili uklidnit Zlatana. Brut udržoval ochranné kouzlo, občas si pro něj vyžádal palivo, zatímco Bělix učil šamanství a rybaření, které následně velice ráda využívala.
Kromě vlastního přežití bránila výpravě v postupu samotná Pustina. Hemžila se zatoulanými Abominacemi, divokými Tedřevy, ale také neprostupnými roklinami a rozvodněnou řekou, kterou bylo nutné překonat. Žádná z těchto nástrah však dobrodruhy nezastavila. Při průzkumech nehostinné krajiny narazili i na přátelské tváře. Postupně se k výpravě přidal noxijský velvyslanec Anax, prodejce kšandiček a všelijakých magičností Branco a záhadný Krysař. Nesmíme zapomenout zmínit, že naše hrdiny provázeli i jejich zvířecí společníci. Právě Krysařovy krysy se ukázaly jako velice užitečná stvoření při hledání lesních příšer a pastí, a tudíž se staly nedocenitelnými členy výpravy.
Pustinu však neobývala pouze stvoření hodná rozsekání. Výprava narazila i na skřítka s ukrytým pokladem, zatoulaného Kovadliníka, kterého si Drogo málem ochočil, ducha krále lesního lidu a také postavu s maskou, jež slibovala splnění nejniternějších přání. Bylo by vhodné zmínit, že všechny jmenované (snad kromě toho ubohého zvířete) se pokusil Zlatan zdanit. Když zjistil, že duch krále nemá žádné hmotné majetky, provdal mu alespoň Evžénii výměnou za užitečné informace. Evžénie z představy, že stráví zbytek svého života jako druh ducha, nebyla zrovna dvakrát nadšená. Naštěstí jí pomohli Habřík s Inkou, když duchovi nabídli svého nejlepšího přítele, ježka Jahůdku, jako náhradu.
Nabídka splněného přání zase velice zaujala Sala, Dexe a Evžénii. Takto se Dex a Evžénie poprvé setkali s magií Podsvětí. Sal zvažoval, zda ji přijmout, ale Inka mu promluvila do duše, ve které se tehdy zrodila modrá jiskra. A tak, než stihl Sal přijmout, se na maskovaného nekromanta vrhl Brut.
Jednotliví členové výpravy mezi sebou začali tvořit přátelství a postupně se začala odhalovat tajemství i trable. Například Alistar stále zaměstnával alchymisty tím, že se nechával zavalovat stromy, Sal se snažil najít bylinu, která by dokázala vzkřísit mrtvé, Jeroným hledal způsob, jak se pomstít orkům za vraždu bratra a Dex zase způsob, jak se pomstít hobitům za smrt svého otce. Inka si začala všímat toho, že příroda samotná je v Pustině utlačovaná magií Podsvětí, a tak se s Bělix snažily uchránit před Podsvětím své přátele, zatímco Evžénie se o něm snažila zjistit víc. Asra měla co dělat, aby se vyznala ve všech hlasech ve své hlavě a Brut zase postrádal svého tygřího společníka, který byl zaklet do lebky na jeho rameni. Přátelství a dobrá nálada však neměly trvat věčně.
Po nalezení pokladu zmíněného skřítka nastala v táboře prekérní situace. Zlato někam zmizelo. Zlato nezdaněné a neodvedené do společné kasy. Na svolaném shromáždění o něm samozřejmě nikdo nic nevěděl… a tak Zlatan udělal tu nejzjevnější věc, co mohl – sbalil si svých stodevadesát švestek a nechal výpravu na pospas jejímu osudu. Jediný, kdo se mu v tom pokusil zabránit, byl Branko… neúspěšně.
Absence Zlatana přinesla dobrodruhům několik nečekaných a nevítaných potíží. Za prvé, každá skupina přece potřebuje velitele. Shromáždění si za nového velitele tedy zvolilo pana Jeronýma. Za druhé, a to byl asi větší problém, Zlatan si s sebou odnesl mapu k cíli. Jak Brut jasně dal najevo, bez nákresu a znalosti destinace se kouzlo přesunu provádí fakt blbě.
V tento moment také Asra rozhádané skupince odhalila, že má nadání vidět střípky možných skutečností. „Možných“ protože jenom jedna ze tří je ta pravdivá. Bohužel, odhalení této pravdy k nastolení klidu v táboře vůbec nepomohlo – spíše naopak. Posuďte sami:
„V táboře jsou čtyři Noxijci.“
„Na konci cesty se nachází Obelisk.“
„Pokud na mapě postoupíte do oblasti vpravo, země utlumí všechnu magii.“
„Takže šance, že je na konci naší cesty Obelisk a ne jen holá pláň, je… 33 %?!“ ozvalo se ze shromáždění.
Většina skupiny s klidem přijala, že čtyři Noxijci jsou zjevná pravda – až na Bruta. Skutečnost byla, že to bylo jediné ze tří proroctví, které bylo… jaksi ověřitelné na místě. Tudíž začal běhat od Noxijce k Noxijci a požadoval důkaz jejich noxijskosti. Tvrzením, že „nosí šátek přes oči“, se příliš neuspokojil, ale kvůli obecné nevraživosti skupiny k jeho postupům toho raději zanechal.
Jeroným Kopýtko, jako nově zvolený velitel, rozhodl, že se natvrdo ověří jedno z proroctví tím, že se skupina vydá na mapě doprava. Brut zásadně protestoval – prý by to mohlo narušit ochranné kouzlo tábora – ale nakonec se nechal přesvědčit. Po přesunu se ukázalo, že magie nijak narušena nebyla. V táboře se však začala šířit myšlenka, že Brut, mizerný válečník i čaroděj, vůbec k řádu Modra nepatří a že jim mohl o vybraném směru kouzla dokonce i lhát… Možná se tedy žádné proroctví neověřilo.
K obecně narůstající nedůvěře se přidaly i hmatatelnější problémy – kvůli zneužívání Magie Podsvětí se začaly tu a tam potulovat Abominace po táboře. Na Alistara se tato magie nalepila, když byl svědkem vraždy Branca v Pustině, a Asra se k Magii Podsvětí dostal, když se pokoušel Brutovi pomoci s návratem jeho zesnulého přítele. I když byl její záměr šlechetný, cesta Magie Podsvětí má vždy svou cenu.
V jednu chvíli začala být její moc v táboře tak silná, že se znovu objevil maskovaný nekromant, který si chtěl vybrat svoji daň za takovou sílu. V táboře vznikla šarvátka – Evžénie a Branco byli zabiti a Anax odhalil svou pravou podobu. Nebyl to Noxijec, ale bytost, která ovládla Magii Podsvětí natolik, že dokázala měnit svůj vzhled. Zranil mnoho členů výpravy, poničil stany, zničil jeden ze zdrojů Magie Země a nakonec se propadl do temnoty.
Chaosu využil i Jeroným Kopýtko, který pomocí Magie Podsvětí proklel Bruta a prchl. Jeronýmova nenávist tehdy našla domov v Evžénii a přivedla ji zpět.
… … …
Více na stránkách